OsamΔlΓ‘ ChodΓ svΔtem uΕΎ dlouho tak osamΔlΓ‘, velkΓ½m vesmΓrem bloudΓ. S jinou duΕ‘Γ, jej duΕ‘e, spojit by se chtΔla, o trochu nΓ‘klonnosti, loudΓ. HedvΓ‘bnou koΕ‘ilku, si oblΓ©kΓ‘, pod nΓ, Εadra se neskrΓ½vajΓ. ZbloudilΓ‘ slza po tvΓ‘Εi stΓ©kΓ‘, po Δem touΕΎΓ, uΕΎ neutajΓ. KoΕ‘ilka Ε‘itΓ‘ z hedvΓ‘bΓ, skrz nΓ, se vΕ‘e vidΓ. DoufΓ‘, ΕΎe tak lΓ‘sku zvΓ‘bΓ, byΕ₯ se velmi stydΓ. Tak osamΔlΓ‘, svΔtem krΓ‘ΔΓ, chce se potkat s andΔlem. On se ale pΕijΓt neurΓ‘ΔΓ a tak se smΓΕΓ s ΓΊdΔlem. VΓtr si s hedvΓ‘bnou koΕ‘ilkou hrΓ‘l a cuchal ΕΎenΔ i vlasy. ZaznΔly zvony, ze vΕ‘ech katedrΓ‘l, slibovaly nadΔji, lepΕ‘Γ Δasy. VesmΓrem chodΓ osamΔlΓ‘, hedvΓ‘bnou koΕ‘ilku, mΓ‘ na sobΔ. HledΓ‘, toho svΓ©ho andΔla; moΕΎnΓ‘, touΕΎΓ prΓ‘vΔ po TobΔ. Kdosi, jΓ poloΕΎil kvΔt, na ΕΓmsu okna. Ruce sepnula k modlitbΔ. Ε½Γ‘dnΓ½ch slov, nenΓ ta ΕΎena schopna; kdo by jΓ kdo, mΔl v oblibΔ? VΓ uΕΎ, hedvΓ‘bnΓ‘ koΕ‘ilka nestaΔΓ, aby jejΓ duΕ‘e, s jinou splynula. Za lΓ‘skou uΕΎ vΓce nekrΓ‘ΔΓ, poslednΓ slza po lΓci skanula. OsamΔlΓ‘, se dΓvΓ‘ z okna ven, v ruce drΕΎΓ darov...